O pouti

Novodobé poutnictví zažívá ve světě nebývalý rozkvět. Pouť v původním slova smyslu je pěší cesta k posvátnému místu. Dnešní pojetí se trochu liší. Člověk sice vnímá dřívější úctu, ale zároveň je otevřený, hledající. Setkávají se zde lidé z různých kultur, věřící i ateisté, zdraví i handicapovaní, mladí i staří. Symbolem tohoto typu putování je cesta do Santiaga de Compostely, kterou absolvují každoročně statisíce poutníků.

I v České republice existují významná poutní místa. A právě o obnovení zašlého lesku a slávy jednoho z nich usilujeme.

Poutnictví samo je návykové. Kdo se jednou vypravil na pouť, chystá se na další. Není to běžná turistika. Poutník se vydává jen s tím, co je sám schopen unést, musí odložit nepotřebné, zbavit se běžného balastu. Je to život ve zkrácené a zhuštěné podobě. Nemůže se vracet, musí jít, přijmout, či vypořádat se s nástrahami cesty, sžít se se spolupoutníky, vyrovnat se s tím, když se jejich cesty opět rozejdou.

Poutníci velmi obohacují prostor, kterým procházejí. Ať už se jedná o postupnou obnovu v minulém režimu zdevastovaných církevních a kulturních památek, pomoc obcím s udržením provozu obchodů, lékáren, bister, atd., vytvoření nových pracovních příležitostí, napojení různých pro pouť potřebných zařízení na chráněné dílny ap., ale zejména kulturní a intelektuální rozvoj navázaný na ubytovny pro poutníky.